Příběh Horáků ze Zubří

Nejstarší Horák, kterého jsme v matrikách našli, je Ondřej Horák, narozený v prosinci roku 1681. V roce 1712 se objevuje jako hospodář na gruntu čp. 45 v Zubří. Valašsko byl tehdy chudý a neklidný kraj – ještě nedávno tu vrchnost potlačila povstání valachů a opuštěné grunty obsazovala novými hospodáři.

Grunt, který se dědil

Grunt čp. 45 přecházel z otce na syna. Z matrik víme, že na něm hospodařil Václav, Karel a další Karel. Kolem roku 1800 se v matrice místo „sedlák“ začíná psát „rolník“ – jde o stejnou práci, jen o nový úřední název.

Ženy si Horákové brali z okolních vesnic: z Rožnova, Trojanovic, Hustopečí. Na mapě je dobře vidět, že se celý rod po dvě stě let pohyboval v okruhu asi patnácti kilometrů.

Válka

Václav Horák zemřel v roce 1917, v padesáti letech. Do války narukoval jako domobranec. Na gruntu zůstala manželka Kateřina s dětmi, nejstaršímu Antonínovi bylo dvanáct.

Konec gruntu

Antonín grunt převzal po válce a hospodařil na něm až do roku 1950, kdy vzniklo JZD. Jeho syn Josef se vyučil strojním zámečníkem v Rožnově – byl první z Horáků, kdo nepracoval na poli.

Toto je ukázkový příběh. Ve skutečné zakázce ho píšeme z údajů v matrikách, rodinných vzpomínek a dějin kraje.